Průmyslová filtrační tkanina není jediný monolitický materiál; spíše je to porézní médium složené ze specifických vláken protkaných dohromady prostřednictvím specializovaných procesů. Jeho primární funkcí je usnadnit separaci pevné látky-kapaliny nebo pevné látky-plyn tím, že působí jako fyzická bariéra – proces, který nezahrnuje žádné chemické reakce, místo toho se zcela spoléhá na fyzikální mechanismy, jako je mechanické zachycení, hloubková filtrace nebo povrchová filtrace. Abychom pochopili průmyslovou filtrační tkaninu, musíme prozkoumat tři základní dimenze: materiál vlákna, strukturu vazby a povrchovou úpravu.
Vláknitý materiál určuje fyzikální a chemická prostředí, která filtrační tkanina vydrží. Přírodní vlákna, jako je bavlna nebo vlna, mají hydrofilní povrchové mikrostruktury, díky čemuž jsou vhodná pro filtrování neutrálních vodných suspenzí; postrádají však stabilitu, když jsou vystaveny silným kyselinám, silným zásadám nebo organickým rozpouštědlům. Syntetická vlákna naproti tomu rozšiřují rozsah použití: polyester je stabilní vůči většině anorganických kyselin při pokojové teplotě; polypropylen je prakticky nenasákavý a odolný vůči kyselinám i zásadám; a aramidová vlákna vydrží teploty dosahující několika set stupňů Celsia. Výběr vlákna není o nalezení "nejlepšího" materiálu v absolutním smyslu, ale spíše o identifikaci takového, který je dobře přizpůsoben konkrétním požadavkům filtračního procesu - včetně odolnosti proti korozi, teplotě a mechanickému opotřebení.





